Aktuální studie, která odkrývá odvrácenou stranu korporátních dluhopisů

Přinášíme vám článek, který napoví něco o problematice korporátních dluhopisů.

Dne: 22. 11. 2021 Newstream Autor: Stanislav Šulc

Téměř 500 společností využilo rozvolněných pravidel na podlimitní i nadlimitní emise dluhopisů. Část z nich skončila v insolvenci a držitelům jejich bondů v hodnotě přesahující čtyři miliardy korun zůstanou nejspíš jen oči pro pláč.

Příběh investora Michala Mičky, jehož skupina C2H skončila letos v únoru v insolvenci s dluhy blížícími se miliardě korun, patří k nejdůležitějším kauzám posledního desetiletí. Klíčovou roli v něm sehrály korporátní dluhopisy, díky nimž Mička mohl téměř bez jakéhokoli omezení zadlužovat jednotlivé firmy v holdingu. A tak se nad propastí objevily i slavné značky jako Kara nebo Pietro Filipi.

Mičkův pád však zdaleka nebyl jediný svého druhu, připomíná nová analýza tuzemského trhu s korporátními dluhopisy, kterou připravili forenzní analytici společnosti Surveilligence. „Ve veřejných zdrojích jsme dohledali 1086 nadlimitních a podlimitních emisí podnikových dluhopisů v souhrnné výši 339,3 miliardy korun, které byly emitovány v období od 1. 1. 2013 do 31. 8. 2021,” uvádí studie Surveilligence. 

Autoři připomínají, že tento investiční nástroj, z podstaty vysoce rizikový, po rozvolnění pravidel zažíval boom a využívali jej i drobní investoři bez znalosti rizik. „Do té doby byly dluhopisy nejčastěji emitovány státy či velkými korporacemi, které musely zveřejňovat detailní výkazy o hospodaření a rizicích. To však tyto malé firmy často nedělaly, dokonce dvě třetiny z nich nevydaly účetní závěrky za období předcházející vydání dluhopisů a investorům to vůbec nevadilo,” pokračuje studie.

Většina nabídek pochybných investic cílí na vyšší střední třídu, na vzdělané lidi, lékaře, podnikatele, daňové poradce, vlastně specialisty, kteří si peníze vydělali tvrdou prací. „Problémem je, že když při nabídce člověk slyší ČNB, tak na to skočí. Ti lidé nejsou hamižní. Oni odevšad slyší, že čtyři procenta bude inflace, takže slibovaný výnos sedm procent je nezarazí,“ říká v rozhovoru pro server newstream.cz šéfka Asociace pro kapitálový trh ČR Jana Brodani. Největší smysl přitom podle ní mají tradiční, pravidelné a dlouhodobé investice.

Z necelých pěti set emitentů již k dnešnímu dni skončilo podle zjištění Surveilligence 34 subjektů v insolvenci a celková částka, o kterou investoři nejspíš přijdou, je 4,35 miliardy korun.Reklama

Vedle Mičkova impéria to byly například skupina EMTC podnikatele Tomáše Bárty, společnost Midea provozující internetové hračkářství Bejbynet.cz či dřevařský závod Wood Union. Jednou z velkých kauz, které se stále vlečou je spojená s pádem investiční skupiny Arca.

Důvody krachů jednotlivých emitentů se podle studie různí a zdaleka ne vždy šlo o kriminální čin. Velmi často jen selhal byznysplán daného emitenta. Nicméně mezi jednotlivými kauzami lze najít i skutečné kriminální jednání. Nejčastějšími přitom byly Ponziho schéma (vyplácení závazků z peněz nových držitelů bondů), podvod, kdy emitent vydával dluhopisy a již byl v insolvenci (například případ firmy Weber EU), vyvádění majetku či účelové zakládání prázdných firem za účelem vydání dluhopisů (například kauza společnosti iConsulting 4 Companies, jejíž management poté přestal jakkoli fungovat a komunikovat).

Autoři studie pak upozorňují na to, že problematičtí emitenti končí v úpadku poměrně brzy. Téměř polovina společností z řad emitentů v úpadku skončila v insolvenci do dvou let po poslední emisi svých dluhopisů.

Tři čtvrtiny Čechů si nevěří v investicích, ukazuje Index investiční gramotnosti, který sestavuje investiční platforma Portu. Nejvíce sebejistí jsou na poli investic mladší ročníky, jejich smělost je ale neoprávněná, znalosti mají paradoxně nejnižší a při pokusech o zhodnocování prostředků tak nejvíce tratí. Nejlépe umí peníze zhodnotit starší generace.

Jedním z problematických bodů pak byla distribuce těchto investičních nástrojů. Zejména podlimitní emise měly vysoké náklady na prodej. „Až třetina získané částky z emise dluhopisů není využita na investiční záměr, ale je spotřebována na administraci emise a úrokové závazky emitenta v prvním roce,” uvádí autoři studie.

Dále pak popisují poměrně temnou praxi tuzemského prodeje některých investičních nástrojů. V důsledku nízkých úrokových sazeb velká část lidí investovala přes své finanční poradce do všeho, co mělo alespoň nějaká procenta úroku. A poradci si nechali zaplatit vysokou marži, aby prodávali i tyto problematické nástroje.

Autoři studie tak připomínají, že riziko vždy nese držitel dluhopisu, nikoli jeho prodejce. A vedle důkladné analýzy hospodaření emitenta by si lidé měli prověřit i fyzické osoby spojené s danou společností.

Informační linka k obchodnímu případu: +420 511 192 733
E-mail: arcapohledavky@ifis.as